Pod tíhou dojmů ze slavností KHB v Havlíčkově Borové jsem se šimráním v krajině břišní očekával slavnosti KHB v Havlíčkově Brodě. Protože slavnosti v Borové nasadily laťku do výšky světového rekordu. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když se mi vybaví slavnostní průvod krojovaných účastníků, kteří těsně semknutí na malém vesnickém náměstíčku za tónů národní hymny hrdě hledí k soše Karla Havlíčka. Výtrysk vlastenectví jako před sto lety za první republiky. Bude zajímavé sledovat, jak odkaz KHB vnímá městské obyvatelstvo a jaké že je jeho občanské uvědomění?!
Dění na náměstí rozbíhá naše turistická akce pro hlavičkou KČT, oblast Vysočina a za spolupráce s Turistickým informačním centrem v Havlíčkově Brodě. Máme připraveny čtyři trasy - výkonnostní na 20 a 30 km, městskou na 8 km a rodinnou s pastelkovými kontrolami pro nejmenšími účastníky.
První turisty v budově radnice, jejíž vchod hrdě zdobí vlajka KČT, odbavujeme už před osmou hodinou. O půl deváté máme největší nápor, když od prvního ranního vlaku z Prahy přicházejí turisté z mnoha koutů naší země, kteří sem cestovali i několik hodin. Během dne uvítáme turisty z Plzeňska a Ústecka. Z Bruntálu, Šumperka, Hukvald a Ostravska. Středočechy, Jihočechy, Brňany. A omlouváme se všem, na které jsem případně zapomněl.-) Nejprve našlapou nějaké ty kilometry a po návratu se porozhlédnout po památkách. Většina z nich má jasné představy, co chtějí vidět a navštívit a velice často mě dostanou do úzkých. A to jsem se docela dost připravoval, abych měl o všech památkách dostatečný přehled. Bohužel však neměl.-)
Oslavy 200. výročí KHB jsou spojené se Dny evropského dědictví, ke kterým tradičně patří "den otevřených dveří". Od devíti do šestnácti tak byla zdarma zpřístupněna většina památek ve městě. Muzeum, galerie, kostely. Až bych byl býval záviděl našim turistům, když nám nadšeně vyprávěli o fagotovém kvartetu, které rozezvučelo kostel sv. Vojtěcha, nebo o koncertech v klášteře sv. Rodiny. Já sám jsem při kontrole rodinné trasy alespoň na několik minut zachytil recitál v kapli sv. Kříže a nahlédl do Štáflovy chalupy ... a bylo to prostě úžasné!
Od jedné jsme pak mohli alespoň na dálku sledovat hlavní kulturní program na Havlíčkově náměstí a že bylo co sledovat - vyhlášený brodský smíšený pěvecký sbor Jasoň s tradicí od roku 1859 nebo folklorní soubor Kalamajka s havlíčkovským pásmem, se kterým se úspěšně reprezentuje i na slavnostech v Brixenu. To je doba, kdy k nám přicházejí rodiny s malými dětmi, že by si rádi vyzkoušeli rodinnou trasu. Ve městě jsme instalovali devět pastelkových kontrol, kdy si děti mohou do startovních kartiček nakreslit obrázek či je prostě jen tak počmárat. A pastelkové kontroly fungují dokonale. Děti se na ně těší, nemají čas se nudit a většinou zapomenou, že je vlastně bolí nožičky.-)
Až se zdá, že vše ladí v dokonalé harmonii. Turisté z celé republiky si užívají přístupné památky. Mladé rodiny objevují skryté krásy města. Na náměstí zní hudba. Ale chybí davy. Kde jsou?! Skladba kulturního programu cílí na generaci našich seniorů, tedy generaci, u níž se předpokládá vztah k národním a kulturním hodnotám. Jenže ta tu až na výjimky chybí. Brodští senioři ignorují dnešní turistickou akci, ignorují bezplatnou návštěvu památek a ignorují i odpolední program. Tristní situace.
Náměstí se tak zaplní vlastně až večer, kdy to tu "rozpálí" Kmochovanka. Plné náměstí však přičítám spíš příjemně teplému podvečeru, v hospůdkách na náměstí to jede naplno. Ale to tak nějak už nemá vůbec nic společného s oslavami a už vůbec ne s Havlíčkem.-)
A tak musím konstatovat, že to šimrání v krajině břišní mělo své opodstatnění. Ve městě se žije úplně jinak než na vesnici. Ve městě ať si s nějakou osobní hrdostí, natož nějakým podivným vlastenčením každý trhne nohou. A co hrdost na bohaté kulturní dědictví města, ve kterém žiji a dost možná jsem se i narodil? Nehrajme si na něco, co neexistuje!
V Borové se minulý týden křtila kniha "Borovský Havle, jsme slepí nástrojové času (i po 200 letech)?" Co úvaha, to námět k zamyšlení. Jsme nejen slepí, ale i hluší. Jen škoda, že když slepí a hluší, tak nikoliv němí.-) Havlíčkův Brod slavil 200. výročí narození své nejslavnější osobnosti, jejíž jméno nese ve svém názvu, a udělal vše pro to, aby ho svým občanům přiblížil a aby toto výročí společně oslavili. A ti se k radnici i k Havlíčkovi obrátili zády. Býti hrdým občanem a živit tradice se dnes už nenosí. Nikomu to však nevyčítejme. Žijeme v demokratickém světě, a tak se má každý právo svobodně rozhodnout. Doba mávátek a povinných účastí v prvomájových průvodech je ta tam.
Ale my všichni, kdo jsme tu byli a chtěli jsme si to užít, tak jsme si to také náležitě užili. My a naši turisté, kamarádi a přátelé z celé republiky. Delegace z Brixenu, delegace z nizozemského partnerského města Brielle a japonský velvyslanec ... měli jsme tak strategické umístění, že se u nás všichni na okamžik zastavili a zajímali se. Devadesátiletá paní Rakušanová, nestorka české turistiky. A moje maminka z mého rodného Nymburka, který se také jednou pamětní deskou věnovanou KHB může pyšnit. Kvalita o parník předčila kvantitu. Ale to zase není až tak málo, že?!