Rád a s oblibou tvrdím, že mám Sázavu po celé její délce 225,9 km prošlápnutou od pramene - to jest v hlubokých hvozdech Žďárských vrchů, na půli cesty mezi Kamenným a Šindelným vrchem, tam, kde pan Hrabě vidí tůristy skutečně jen nerad a kvůli blbým zákonům jim tam ani nemůže zakázat vstup - až po soutok s Vltavou u Davle. Rád, s oblibou a bez uzardění. A přitom taková lež! Protože až na samé "špičce" soutoku jsem totiž nikdy nebyl! To je tedy přiznání, co? To je tedy ostuda! Fakt ještě nikdy!
Jen kousek před soutokem leží na Sázavě Pikovice, obec nejen trampům, ale i turistům zaslíbená. Pouhých pět kilometrů od "špičky" vzdálená. Tolik let tam poměrně pravidelně jezdím na pochody ... tolik let si tenhle chybějící střípek připomínám ... jenže po pochodu se člověku už nikdy nechce. A tak tentokrát na to jdu opačnou logikou ... soutok zdolávám ještě před odstartováním pochodu ... a co na tom, že pak budu vlát na chvostu. Důležité je, že jsem tenhle dlouhodobý dluh vůči jedné z mých životních řek vymazal! Moje nadšení neznalo mezí ... a nezná mezí ani teď, když tenhle článek píšu z pohodlí domova. Teď už Sázava přede mnou nemá žádné tajemství. Právě jsme spolu uzavřeli pevný a nerozlučný svazek!