Fotogalerie

Slavníkovci byli významným českým rodem, jehož rozkvět i zánik spadá do desátého století. Vyvraždění rodu Slavníkovců 28. září 995 na hradě Libici je pokládáno za jednu z nejvýznamnějších epizod raně středověkého českého státu. Kosmas popisuje přepadení Libice Přemyslovci takto: „Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek.“

Tak praví slovutný český kronikář a já mu musím dát za pravdu. Byl to skutečně velmi zlý a ničemný skutek. Protože pokud by byl český stát založený nikoliv pod vládou ničemných Přemyslovců, ale pod vládou moudrých Slavníkovců, pod Libickým hradem by se rozkládalo hlavní město Nymburk a já bych se byl narodil asi tak do půl kilometru od Federálního shromáždění a možná bych dnes pracoval někde na magistrátu.-)  

Dodnes jsem tuhle historickou nespravedlnost Přemyslovcům neodpustil, a tak když jedu kolem Libice nad Cidlinou, nezapomenu se tu poklonit svým předkům na Slavníkovském hradišti. Hradiště bylo v roce 1961 prohlášeno za archeologickou památkovou rezervaci, v roce 1965 zde byl postaven památník a v roce 1989 se akropole hradiště stala národní kulturní památkou.

Hradiště bylo na svou dobu mimořádného rozsahu a dokládalo tehdejší význam a moc Slavníkovců. Mělo ráz knížecího sídla s palácem, nejméně třemi chrámy, mincovnou, hospodářskými stavbami i železářskými objekty. V jeho severovýchodním okolí vzniklo velké sídelní seskupení. Celková rozloha hradiska byla 26 hektarů, hradby byly čtyři metry vysoké a jejich délka dosahovala tří kilometrů. Po krvavém vyhlazení v roce 995 ztrácelo hradisko významu a poslední zmínka o něm pochází z roku 1130, kdy se Libice se stala poddanskou vsí. Což nesu velmi nelibě!

V současnosti jsou zde k vidění vyznačené základy slavníkovského paláce, kostela a vstupní brány. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima, které vytvořili Marie a Vojtěch Adamcovi. Archeologické nálezy jsou zpřístupněny v Pamětní síni slavníkovské Libice, která určitě také stojí za shlédnutí, budete-li mít čas. Budete-li mít čas?! Prostě si ten čas uděláte! Vždyť se jen tak málo mohlo v dějinných událostech odehrát jinak … a místo pamětní síně by tu bylo stálo Národní muzeum!